Tradice železářské rodiny jsou uváděny od Jiřího Ježka (*1690), který byl tovaryšem šmelcovny. Další generace tohoto rodu pokračovali v zámečnictví a železářství. Za nepřetržité provozování zámečnického řemesla jim po sto letech bylo uděleno v roce 1816 právo razit zlatou plaketu.

Karel Ježek (*1.10.1821) založil v roce 1846 zámečnickou dílnu v Blansku, která se nalézala na náměstí v domě č.p. 8. Od tohoto roku se datuje vznik Ježkova železářského podnikání. Na světové výstavě ve Vídni roku 1873 se Karel Ježek se syny Karlem a Richardem nechali inspirovat novými typy zemědělských strojů a od roku následujícího se rozjela výroba zemědělských strojů.

Od roku 1887 začali firmu s 50 zaměstnanci vést bratři Karel a Richard. Původní dílna však přestala vyhovovat a tak roku 1888 byla výroba přemístěna do nového místa za městem blíž železnici. Zde se s postupujícím rozvojem podniku vznikl průmyslový komplex, kterému dala svůj typický vzhled správní budova. 25. 8. 1889 založili bratři veřejnou obchodní společnost „K. & R. Ježek Blansko“.

Největší rozmach firmy byl v roce 1905, kdy během jediného roku bylo přijato přes 300 nových zaměstnanců. Ježkova továrna zaměstnávala až 600 pracovníků a vyráběla zejména zemědělské stroje a zařízení. Postupně přibyly cihlářské a cementářské stroje, motorové silniční válce, řezačky papíru a další výrobky. Firma exportovala do zemí Rakouska-Uherska, dále na Slovinsko a Chorvatsko. Majitel továrny Karel Ježek byl dlouholetým starostem Blanska a měl významný podíl na povýšení Blanska na město v roce 1905.

V roce 1908 byla zakoupena malá továrna v Mariboru, kvůli expanzi do zahraničí, filiálku od roku 1934 vedl Richard junior. Výstavba závodu v Blansku pokračovala v letech 1910-11 stavbou nové správní budovy podle zámku Miramare u Terstu. Poté následovala výstavba železniční vlečky s mostem přes řeku Svitavu, ve stylu zámečku Miramare výstavba vodojemu u Dělnického domu, čerpací stanice u řeky Svitavy.

Od roku 1916 převzal vedení firmy za Karla jeho syn Karel.

V letech 1929-1933 postihla i firmu Ježek světová krize, kdy došlo ke značnému propouštění, ale už od roku 1934 nastává oživení trhu. Závod vyrábí stále bohatší sortiment (lisy na ovoce, čerpadla, pletečky, řezačky, mlátičky, cihelny, výroba keramiky), vyváží do Anglie, Bulharska, Litvy, Maďarska, Rumunska, Řecka a Turecka.

V roce 1939 nechali postavit 3 snachy Richarda Ježka reprezentační budovu, ve které byla v přízemí umístěna pošta, četnická stanice a zubní ordinace, první poschodí sloužilo jako byty rodině. V roce 1948 byla tato budova znárodněna, vrácena až po roce 1989, jako pošta sloužila až do roku 2001.

Za druhé světové války byla továrna poničena leteckým bombardováním. Při ústupu před Rudou armádou 9. května 1945 chtěli Němci vyhodit i železniční Ježkův most, ovšem díky odvaze blanenského občana Karla Musila byl zachráněn.

Konec války byl prakticky koncem historie firmy „K. & R. Ježek Blansko“.

V roce 1946 byla Ježkova továrna zvaná K.& R. Ježek znárodněna a vznikl podnik Závody na výrobu keramických strojů, který dostal později název Keramostroj. V roce 1963 se tato továrna stala součástí Adamovských strojíren Adamov (ADASTu) a stala se výrobcem řezaček papíru a přesných dílů pro tiskařské stroje. Roku 1993 byl ADAST přeměněn na akciovou společnost a v roce 2002 skončil v konkurzu.

Výrobu převzala společnost MAXIMA Cutters, která však kvůli laciné asijské konkurenci roku 2005 ukončila výrobu. Areál firmy převzala společnost APOS Maxima a od roku 2008 společnost BG Systems. Ta však začala majetek postupně rozprodávat a skončila v konkursu.

Z knihy Z historie rodu K. .& R. Ježek od Jiřího Šrámka, Ježkové z Blanenskaod Jaroslava Bránského, http://cs.wikipedia.org/wiki/ADAST_Blansko.